Kdyby nebylo nové sousedky, kterou Adéla považovala za kamarádku, měla by stále ještě spokojenou rodinku. Sousedka ale neváhala a přebrala Adéle manžela přímo před jejíma očima...
Měli jsme s manželem a dětmi řadový domek na kraji Prahy. Vzali jsme si na něj hypotéku a radovali se z toho, jak ho postupně zařizujeme, jak zvelebujeme zahrádku a jak se novostavba pomalu mění v náš vysněný, útulný domov. Do stejného typu domu, jako jsme měli my, se hned vedle nás přistěhoval mladý manželský pár. Ona byla moc krásná, on velice úspěšný, o dost starší, velmi bohatý a Němec. Pracoval jako ředitel divize pro střední a východní Evropu v jednom velkém nadnárodním koncernu. Děti neměli a on byl pořád na cestách.
Vyplynulo samo od sebe, že jsme se s Vanessou začaly kamarádit. Já byla s dětmi doma, protože byly ještě malé, ona do práce chodit nepotřebovala. Můj manžel pracoval a její Thomas byl pořád na cestách. Občas jsme se jedna u druhé stavila na kávu a kus řeči, někdy jsme spolu jely nakoupit, abychom nemusely dvěma auty. Je pravda, že jsem si s Vanessou neměla moc co říct. Přikládala jsem to desetiletému věkovému rozdílu a také tomu, že Vanessa měla starosti jen o to, zda jí ladí kabelka a boty. Byla trochu povrchní, ale milá. Byla jsem ráda, že mám spřízněnou duši tak blízko. Jenže…
Když byl doma můj manžel, který se shodou okolností také jmenoval Tomáš, chování Vanessy se změnilo. Byla koketní, vůbec jí nevadilo flirtovat přede mnou nebo jejím mužem a chovala se velice vyzývavě. Asi bych měla říct, že můj Tomáš je hodně atraktivní chlap, který se ženským vždycky líbil. Nikdy jsem ale nebyla svědkem tak otevřeného svádění. Zkrátka a dobře, Vanessa po Tomášovi jela úplně nezakrytě. Ke mně se pořád chovala jako k nejlepší kamarádce, ale vypadalo to, že si vůbec nepřipustila, že k Tomášovi patřím.
Jakmile si všimla, že se Tomáš vrátil domů, oblékla si bikini, které byly velké asi jako poštovní známky, přestože do té doby byla v teplákách, a šla kropit zahradu. Její dovádění pod kapkami vody způsobovalo, že můj manžel stál před naším domem a s otevřenou pusou zíral, jak kdyby viděl duhového jednorožce. Začalo mi to jít pěkně na nervy, ale moc možností, jak tomu zabránit, jsem neměla. Když jsem se o tom, že se necítím dobře, zmínila před Tomášem, koukl se na mě, jako bych spadla z višně. Nakonec jsem si začala připadat jako žárlivá, stará, neatraktivní hysterka.
Jednou, když Vanessin manžel Thomas zrovna poctil rodinu svou přítomností, od nich přišlo pozvání na grilovačku. Můj manžel nadšeně přijal, já už tak unesená nebyla, ale odmítnout jsem nemohla – bála jsem se, že budu vypadat jako neurotická a protivná káča. No a tak jsem šla. Opravdu jsem se snažila, aby mi to slušelo, ale na padesátikilovou, platinově blonďatou a do čokoládova opálenou Vanessu jsem prostě neměla.
Ten večer se toho dost vypilo. Já si pít dovolit nemohla, měla jsem doma dvě malé děti a musela jsem zůstat při smyslech. Ostatní se ale nežinýrovali a večírek se poměrně rychle rozjel. Bylo mi to už nepříjemné a raději jsem šla zkontrolovat děti. Thomas šel také, aby vzadu za domem vyzvedl další dřevo na oheň. U dětí jsem se trochu zdržela a vyrušil mne až Vanessin křik. Vyběhla jsem na jejich zahradu a viděla, jak Thomas drží mého muže pod krkem a německy na něj řve. Přistihl je totiž v nejlepším. Své asi udělal alkohol, ale to v tu chvíli nebylo důležité.
Prostě se všechno rozpadlo. Hned druhý den se Thomas odstěhoval a požádal o přeložení do Polska. Můj manžel si vzal svých pět švestek a přesunul se k Vanesse. A já se přesunula k rodičům. Rozvod je v plném proudu a abych řekla pravdu, vlastně je mi to už úplně jedno. Asi je všechno, jak má být.
