DENISA (36): Nikdy jsem nebyla na druhém rande. Jsem divná?

A kde brala ty milence, když se nemůže dostat přes druhé rande? Milenec je přeci někdo, s kým se člověk setkává hlavně za účelem sexu. Tak těmi milenci nazývá ty, se kterými se vyspala hned na první schůzce? A o ty nouzi neměla? Tak to ať se pak nediví, že s ní žádnej na druhý rande nechce. No a když jí napadne, že bude dělat drahoty, tak on je zklamanej, protože přeci je o ní známo, že dá každýmu na prvním randeti a další rande už logicky nechce. Jestli ona to holka nevzala za špatnej konec.

Možná k tomu prostě jen Denisa přistupuje celkově špatně - připadá mi z toho, jak je to popisováno, že vlastně ani tak neřeší to, jaký je muž, se kterým má rande, a jestli jí s ním je dobře nebo ne, ale jen to, aby bylo druhé rande. Pak píše, že buď se s každým vyspí hne dna tom prvním rande nebo dělá nedostupnou - ale co to je, dělat nedostupnou? To se jako snaží tvářit chladně, odtažitě, jako ledová kráska, která ho hned setře, takže on to vyhodnotí tak, že o něj asi nemá zájem, nebo jako co? A když pak udělá opak a hned po první večeři skončí s chlapem v posteli, tak on si zas asi oprávněně myslí, že i pro ni (asi stejně jako pro něj) to bylo jen náhodné jednovečerní sexuální povyražení a ani ho nenapadne, že by ona od toho čekala vztah. Proč se prostě jen na tom rande nechová normálně, přirozeně, neuvolní se a nebaví se, aniž by úporně přemýšlela nad tím, jak se má stylizovat, aby ji pozval podruhé? Možná by se pak snáze toho dalšího rande dočkala. Vůbec na mě celý její vztah k mužům působí tak nějak divně - o milence nouzi neměla, ale přitom s každým chlapem byla jen jednou na rande? To pak ale opravdu může působit dojmem laciného zboží. A když už někdo s ní podruhé jít chtěl, tak to je zoufalec jak z nápravného zařízení, před kterým musí prchnout? To se ale taky nemůže divit, že druhé rande není, když se pak každého pozvání takhle zalekne a odmítne dát někomu druhou šanci - třeba by na tom druhém rande zjistila, že to není žádný zoufalec, ale třeba prima chlap, jen to možná není lev salónů, co po pár větách jde na věc a odtáhne si ji do postele. taky píše, že už neočekává nic a přesto se nikdo neobjevuje, aby vzápětí tvrdila, že propadá zoufalství, že nemá partnera... Radila bych přestat to tak křečovitě řešit. Nesnažit se rychle někoho sbalit, aby stihla do roka a do dne dítě. Nepřemýšlet pořád nad tím, jak se má chovat a co to znamená, když ji někdo nepozve, a co, když ji někdo pozve, zkrátka začít jen normálně žít, věnovat se práci a koníčkům a rande brát jako příjemnou záležitost, na které by se měla hlavně s někým pobavit a ne hned řešit, co dělat, aby z toho byl dlouhodobý vztah.

Spousta lidí se rozvádí, protože je to už tak nějak společensky přípustné. Ještě pár desítek let zpátky bylo být rozvedená ženská strašná ostuda a vyvrhel společnosti. Takže kvůli tomu "aby lidi neřekli" setrvávali partneři i v naprosto nefunkčních svazcích. Pracuju se seniory a občas jsou to náměty na horor. Takže to, že babička s dědečkem žili spolu 60 let vlastně vůbec nemusí být nic záviděníhodného, ale jsou to dva zkažené životy.

SandraN: za tou rozvodovostí jsou podle mne jiné důvody.jednak dříve byla těžší doba a bylo pro přežitý bylo lepší být součístí rodiny co se postarala v případě proboému, dnešní doba kdy máme relativně velký blahobit už tolik nevyžaduje soudržnost pro přežití a lidé se tak rozchází svobodněji když už se necítí dobře. Zároveň mám alep ocit že mladší a mladší generace májí stále větrší a větší problémy vůbec kvalitní vztahy vytvářet, lidi to nějak snad už neumí nebo co, Většina spíš kouká na to co "dostane" a moc neřeší to, že je taky třeba dávat. Lidi se bojí být otevření a upřímní tak že se vytrácí taková ta intimita, která vytváří blízkost a místo aby to lidi zkusili nějak prohloubit tak se rozejdou.....protože je to snažší.

SandraN: myslím, že ukvapené sňatky moc nejsou, většinou to všichni myslí vážně a na celý život, ale pak se to nějak vytratí....

Jestli náhodou už slečna nemá trochu zkaženou pověst. S každým se vyspí na prvním rande.

Syda 1949: Spousta lidí se rozvádí. Skoro polovina manželství tak končí. Myslím, že to je následek ukvapených sňatků. Naše děti měly sice mladé rodiče, jejichž vztah přešel do manželství, ale kdo může dopředu říct, že mu to manželství vydrží nadosmrti? A souhlasím, mít dítě jen proto, že se to všeobecně považuje za normální a žádoucí, je chabý argument. Pokud něco mít ve svém životě nechci, mělo by mi být jedno, že ostatní to mají jinak. Pro mě by mělo být důležité, jak to cítím a vnímám já. Pokud jsem si tedy jistá sama sebou.

No pokud chce skutečně zjistit pravdu proč s ní nikdo z těch o které měla zájem nešli na druhé rande tak být jí kontaktuji je a zeptám se jich. Těžko soudit jak na takovém rande působí, může to být celá škála věcí od toho že se chová trapně schazuje je nebo jim připadá clhadná a nebo jim přijde že ona vlastně zájem nemá a tak se raději už neozvou ........ teoretizovat tu můžem od nevidim do nevidim, ale pravdu o tom, proč jí nevzali na druhé rande ví jen ti dotiční.

Nechápu,proč by každá žena měla mít dítě.Některým bych to zakázala,nemají na to,aby dobře vychovávaly děti.Denisa si zřejmě vybírá špatné muže,takové,co se chtějí jen sexuálně pobavit,to asi považují za to "kamarádství" ?? Taky z každé,co by se chtěla mocí mermo vdávat,čiší ta divná energie a ta muže přímo odpuzuje.

SandraN: Troufnu si nesouhlasit, naše děti měly mladé rodiče, naše vztahy končily manželstvím, dámě z příběhu je 36, bez vztahu a na první dítě sakra pozdě.Také nechápu proč by její vrstevnice měly stát před rozvodem. A ano máte pravdu dnes je to jiné, ze vztahů se utíká, manželství je sprosté slovo a děti? Děti jsou v tom všem jen pěšáci, kterým velmi často někdo mění život. K tomu mají postarší matky, které ve spoustě případů mají dítě, protože žena přece má mít dítě.

Deniso, myslím, že jste úplně normální. Možná jste na tom líp, než mnohá z Vašich vrstevnic, která sice manžela a děti má, ale spěje k rozvodu. Nebo je ve vztahu trvale nespokojená a neví nebo neumí to řešit. Spokojených dlouhodobých vztahů řekla bych je čím dál míň. Myslím, že jediné, co byste měla udělat, je uklidnit se a oprostit se od té křečovité snahy mít rodinu a mít druhé rande. To z Vás musí vyzařovat a i přes Vaše kvality to může být tou největší překážkou. Jako příklad pro srovnání s Vámi bych uvedla úporné snahy dvou lidí počít potomka co nejdříve. Počítají plodné dny, volí optimální polohu, obviňují jeden druhého, řeší to na všech frontách, až se nakonec jeden druhému natolik zprotiví a odcizí. Buďte ráda, že jste, jaká jste, nikdo nemůže mít všechno, spíš se zaměřte na to, co Vás baví, aby z Vás vyzařovalo nikoli to - sháním kohokoli na oplodnění - ale beru se taková, jaká jsem a jsem ráda ve svojí kůži. Naše generace měla opačné problémy - vdané jsme byly kolem dvaceti zbytečně brzy a děti měly daleko dříve, než jsme na to byly vůbec připravené. Já sama jsem toho nejlepšího chlapa poznala, až když moje děti dospěly a já během dlouholetého manželství dospěla k názoru, že jsem se vydala ne zrovna nejlepší cestou. Že totiž dítě na cestě není důvodem k manželství. Řekla bych, že dnešní mladé ženy si svoje umějí prosadit a jsou na tom v tomhle skutečně líp. Pořizují si dítě později, od partnerovy rodiny si nic líbit nenechají a všechno líp asi uváží - do ničeho se nehrnou. Držím Vám palce, abyste to uměla přehodnotit a brala život takový, jaký je. Někdy je líp to moc neřešit a nesnažit se. Čím víc se kolikrát člověk snaží, tím hůř to může dopadnout....