Když se Radka s Milanem poznali, byla to láska na první pohled. Klapalo jim to skvěle několik let. Jenže čas a tři těhotenství se na Radčině těle podepsaly a Milan se s tím nemůže smířit...
Milan patří totiž k těm šťastlivcům, co se mohou cpát od rána do večera a nepřibere ani deko. Dokonce nemusí ani pravidelně běhat nebo dřít v posilovně. Bez námahy má už dlouhá léta stejnou postavu. Zato Radka bojuje s kily už od puberty. "Mám to bohužel v genech. Máma i babička byly vždy trochu při těle. Ale je jasný, že jen na to se člověk nemůže vymlouvat. Samozřejmě jsem zkusila už spoustu diet, ale žádná z nich nebyla nějak výrazně úspěšná. Navíc do toho přišly tři děti a mně po všech porodech zůstalo nepěkných třicet kilo navíc. Drží se mě jako klíště," svěřuje se Radka.
Samozřejmě, že mě to štve. Hlavně při prohlížení starých fotek lituju, že to došlo tak daleko. Ale jsem zároveň už smířená, že ve čtyřiceti se do své bývalé velikosti 40 už nikdy nedostanu. Na svoji oplácanější postavu jsem si tak nějak zvykla. Zas mám konečně pořádná prsa, která mi předtím chyběla. Hlídám se, abych dál nepřibírala a udržovala se aspoň trochu v kondici, co mi čas a možnosti dovolí. Při práci, každodenním kolotoči kolem dětí a domácnosti prostě času zbývá opravdu málo. Navíc, když rodina vyžaduje pravidelné vyváření, máte co dělat, abyste měla silnou vůli a držela se pořád svého speciálního jídelníčku.
Stydí se za mě
Problém je, že mých sto kilo nejvíc trápí mého manžela. Nedokáže se smířit, že už nevypadám tak, jako když jsme se před patnácti lety seznámili. Není den, aby mi to nějakou jízlivou poznámkou nepřipomněl. Dokonce mě podezírá, že když jdu s kamarádkou cvičit, místo v tělocvičně skončíme někde u kafíčka a dortíku. Narážky si bohužel neodpustí ani před našimi známými. Nejdřív jsem si z toho nic nedělala. Poslední dobou už mě to vážně rozčiluje a mám vztek. Mrzí mě, že se za mě stydí. Ale jeho drsné připomínky mají opačný efekt. Místo, aby mě to nakoplo k razantní změně, jsem zaseklá a nemám chuť do ničeho. Vždyť ani on není dokonalý a také ho neprudím!
Dokonce to došlo tak daleko, že už spolu vlastně nespíme. Jen občas chce, abych ho uspokojila. Na hezké milování si už opravdu nepamatuji. Mám pocit, že se mě snad štítí. Nedávno jsem mu tedy vpálila, že je hrozně neomalený a že tedy nechápu, proč tedy se mnou je, když jsem mu tak odporná. A on mi odpověděl, že prostě jen vypadá blbě, když jsem o dvacet kilo těžší než on a že pokud to změním, změní své chování i on! Prý mě pak začne zas milovat...!
Myslela jsme, že po jeho slovech zešílím. Nejraději bych mu jednu vrazila, poslala do jistých míst a zůstala raději sama. Proč být s někým, kdo mě nemá rád takovou, jaká jsem?
Jenže copak můžu něco takového udělat? Jsem na mateřské, a tedy na něm finančně závislá. Doma máme tři malé děti, které ho zbožňují. A tak mi asi nezbývá, než dál trpět jeho urážky na moje faldy a snažit se s tím něco udělat. Ale stejně si nejsme jistá, že síla jeho lásky je úměrná snižujícímu se čísleu na váze. Mám najednou pocit, že mu nebudu už nikdy dost dobrá. Každopádně mé sebevědomí postupně klesá a já se zoufale ptám, co s tím? Jak byste se v mé situaci zachovaly vy?
Máte problém a nevíte, jak s ním naložit? Myslíte, že by vám názory ostatních čtenářek pomohly a "postrčily" vás správným směrem? Napište nám do redakce a my váš příběh rádi zveřejníme. (fejkova@mf.cz)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!