VENDULA (31): Pro přítele jsem na posledním místě. Mám s ním zůstat?

ten má tutově ještě jinou, nebo jiné -kde pospává, když ne doma? Nevěřila bych mu ani slovo.Může pobýt s kamarády, jít za sportem, ale pak má táhnout domů. Slečna je bohužel asi trochu pitomá.

Vztah je o tom, ze je ti s pritelem dobre ted, ne mozna nekdy v budoucnu, a to jeste jestli vubec... (ale myslim, ze takhle bude porad+ budes mit na krku deti) On se nezmeni, nema proc. Neztracej cas a najdi si nekoho, s kym ti bude dobre :)

Karla001: Mluvíte z vlastní zkušenosti??????

A tak to bude furt. On si nenechá na svoje šáhnout a ty časem budeš nejen zahřívat postel, vařit a prát, ale taky kmitat kolem dětí ....... a čekat.
Tak se raději poohlédni jinde.

A kdo by takovou ženskou nemiloval? Žije si sám za sebe, ale přitom doma má někoho kdo mu uklidí a zahřeje postel. Ideál pro lidi co si chtějí užívat života, ale smůla pro třicetiletou ženskou, která bude pravděpodobně chtít rodinu.

No to je otázka, jak moc je fajn mít partnera, který žije činorodý život - pokud je totiž tak moc činorodý, že vpodstatě není skoro vůbec se svou partnerkou (a vlastně ani skoro není doma - vždyť ona tam píše, že je doma tak maximálně 3 noci v týdnu), tak už to může být spíš na závadu. Respektive ne každému vyhovuje žít v takovém vztahu-nevztahu. Někomu to třeba přijde fajn, když se vidí se svým partnerem, se kterým žije v jedné domácnosti, jen sem tam a jinak si žijí každý po svém, jinému takový způsob života vadí a může se oprávněně ptát, co mu takový vztah dává, když žije vpodstatě sám. Tady se sešli dva, kteří mají evidentně opačné názory na to, co je fajn soužití. Jestli slečně takový způsob života nevyhovuje, tak já bych na jejím místě asi spíš uvažovala o rozchodu, protože měnit někoho nemá smysl. I kdyby ho přiměla, aby se nějakých svých aktivit vzdal a žili víc spolu a méně sami pro sebe, tak by to z dlouhodobého hlediska nic dobréh nepřineslo a on by dřív nebo později stejně ze vztahu utekl a ještě jí to vyčetl. Já bych na jejím místě taky přemýšlela o tom, jestli už spolu vzhledem k jejímu věku nějak řešili otázku založení rodiny - chtějí spolu mít děti? A jestli ano, tak kdy a jak se bude jednou on stavět k rodině? Mít totiž děti s chlapem, který si žije hlavně sám pro sebe a nehodlá ani o píď slevit ze svých aktivit a zájmů, je taky cesta do pekel, to by byla jednou ona ještě víc frustrovaná a naštvaná, že je na všechno pořád sama. Takže bych řekla, že nemá cenu žít s někým, s kým mně život nevyhovuje. Můžu ho mít ráda, ale když se nesejdem v základních představách o společném životě, tak to nemá cenu.

Jinak - oni nejsou spolu 12 let. Oni spolu teprve tři roky bydlí, a podle článku se vídají tak třikrát v týdnu, čili nic moc - to není přechozená známost, to je známost ještě zcela čerstvá a nezaběhnutá. Oba měli nějaké svoje životy, ale ona chce, aby se on přizpůsobil tomu jejímu, přitom ale sama píše, jak její pracovní povinnosti taky zasahují do společného času. Ale to je asi v pořádku, s tím nehodlá ona nic udělat. Podle mě je fajn mít partnera, který žije činorodý a pestrý život. S někým, kdo jde jen do práce a domů, nic ho nebaví a nezajímá, nemá žádné přátele, to by přece musela být hrozná nuda.

V okamžiku, kdy ona po něm zcela vážně začne chtít, aby změnil svůj život a vzdal se svých přátel a koníčků, je pravděpodobné, že se on spíš vzdá jí. Něco jiného by byl pokus mu vysvětlit, že takhle není šťastná, a jasně, stručně a srozumitelně mu říct, co vlastně je špatně a co konkrétně má on udělat, aby se to zlepšilo. Zatím to vypadá, že ona vlastně ani neví. Jen neurčitě chce "víc času" - co přesně by on s ní měl po ten čas dělat? Na mě někdo vybafnout, že chce "víc času", tak taky nevím, co s tím, a koukám jako zjara. Kdysi se mi stalo něco podobného - pán měl pocit, že když mám jeho, tak už nepotřebuju nic a nikoho, ani kamarádky, ani nikam chodit, ani si třeba s někým psát, prostě že bych měla každou volnou chvilku být s ním, vždyť je nám přece spolu tak dobře? No, rychle to skončilo. Ona je to v podstatě žárlivost. Slečna chce, aby jí ten mládenec tak nějak víc patřil, jeho čas, jeho myšlenky, jeho pozornost. To ale může fungovat jen tehdy, když to ten druhý udělá dobrovolně. Bude.li k tomu nucen, brzo zjistí, že je to jak koule na noze. Povinnost. Aby ona neremcala a on měl klid. A to není nic, na čem by se dalo stavět.

Co se do ní tak pouštíte? 12 let ho zná jako kluka od vedle. Chodí s ním 4 a je celkem normální, že přemýšlí, co bude dál. To není o tom, že chlap má svoje koníčky a ona je puťka zavřená doma. Na mě to spíš působí, že on má JEN svoje koníčky a ona se častěji vidí s kamarádkou než s ním.
Jí to nevyhovuje. Je v páru, ale vlastně sama.
Takže co?
No to je na ní....

Vendulo, Vy jste ale musela přece vědět, do čeho jdete!? Máte přece vždycky na výběr. Můžete žít sama a dál se s ním jen vídat. Když máte dojem, že je málo doma. Víte, co je náš problém, nás ženských? My ty svoje protějšky máme tendenci měnit. A ti chlapi se měnit kvůli nám nechtějí. Řeknu Vám asi tolik: mám dva koníčky. Kvůli nim skončil můj vztah. Já je prostě kvůli jednomu pánovi nepustím. Opravdu chcete, aby s Vámi ten Váš byl denně doma? Každý večer byste poslouchala, co kvůli Vám obětoval. A jak myslíte, že by to dopadlo? Utekl by Vám. Musíte si to srovnat v hlavě. Buďto máte činorodého partnera, s nímž se občas potkáváte doma, nebo žijete sama. Máte přece na vybranou. A ještě tu jsou další možnosti: Pořídit si s ním dítě, které budete mít víceméně pro sebe, najít si taky další koníčky, když ty Vaše Vás časově nenaplňují, tak jako partnera ty jeho.....Vždyť to máte ve své režii?! Ujasněte si, co chcete. Mezi námi, dámo, mít doma člověka, který Vám denně říká, kam to zase jdeš.....a sám jen trčí doma.....to si nepřejte! To je ponorka a mor. Vím, o čem mluvím.

Přechozený vztah...ona 12 let doufá, že se změní? No nevím...může zkusit s ním promluvit, ale bude to k ničemu. Pak může dalších pár let doufat...možná ji dojde, že se k sobě prostě nehodí.

No nevím být s někým 12 let nepořídit si děti domov zázemí. Nemít své koníčky a být závislá jen na tom kdy pán bude mít čas . Je to nějaké divné. My s manželem jsme spolu chodili 2 roky pak jsme se vzali.
Pořídili rodinu . Každý máme svoje záliby a přátele nemáme . Jen známé. A to nám vůbec nevadí . Milá slečna než se rozhoupe co vlastně chce bude v důchodu.

No chlapi to mívají jinak, ženský často chtějí s chlapem trávit každou minutu oni to tak často nastavené nemají. Ono nejde říct jaké množství času společně je normální či ideální protože to má každý jinak, důležité je aby se oba v tom vztahu cítili dobře, což tady není. Paní má problém v tom, že sama nic změnit nemůže chce s ním prostě trávit víc času a je v této věci zcela závislá na tom, kolik času je on jí ochoten věnovat.....a on nemá žádný důvod to změnit........buď dostatečně nevnímá, že ona nedostatkem společného času trpí a nebo je mu to jedno, nepřikládá tomu význam...to mi připadá důležitější než samotné množství společného času...je otázka jestli to partnerovi řekla tak aby on mohl pochopit jak důležité to pro ni je. Za mne je trochu zvláští že netráví čas společně ani s přáteli..jasně že občas člověk zajde na kafe jen s kamarádkou a tak, ale pokud je nějaká větší ake jako grilovačka a pod přijde mi normální že jdou oba spolu, za těch 12 let už si tedy mohli vybudovat nějaký okruh společných známých, které mají rádi oba. Taky si říkám jak by fungovali, kdyby měli děti, to by tátu taky viděly tak 1-2x za týden?